Aktuality

V dlouhodobé části elitní české soutěže bojovaly až do poslední chvíle o postup do play-off, vždyť za dvojicí týmů Hradec Králové (7. místo) a Strakonice (8. místo) nakonec zaostaly o jediný bodík. Záludnému play-out se však nakonec přes veškerou snahu nevyhnuly a ve válce o všechno musely prokázat nejen nesporný basketbalový um, ale především skutečně velkou psychickou odolnost.

Třízápasovou derby-sérii se Spartou rozehrály báječně: dvě těsná domácí vítězství znamenala, že k udržení jim stačilo už pouze jednou vyhrát. Jenže... „Představa, že od udržení nás dělí jediné vítězství, nás pěkně svazovala,“ přiznává v následujícím rozhovoru trenér Zdeněk Sýkora.

Jeho svěřenkyně na sparťanské půdě obě střetnutí prohrály a o svém setrvání v Ženské basketbalové lize tak rozhodly až v klíčovém zápase číslo 5 na Folimance.

Pane Sýkoro, začněme od konce sezony. Jak psychicky náročná – pro vás i pro hráčky - byla play-out série se Spartou?

Zápasy jako jsou play-out nebo play-off jsou vždy velmi náročné, těžké a po psychické stránce dost záludné. Zažil jsem už několik takových zápasů jak v ŽBL, tak v 1. lize nebo v dorostu a některé hráčky už si to také zkusily. Pro jiné to bylo něco nového a dost se s tím popraly. Nebyla to jednoduchá záležitost, zejména po zápasech na Spartě, kdy už jsme se viděli někde jinde.

Oddychl jste si hodně, když bylo jisté, že VŠ Praha bude hrát ŽBL i v příští sezoně?

Jasnačka, to by si oddychl každý trenér, ale po pravdě: věřil jsem holkám, že to zvládnou. Na soupeře jsme měli jak herně, tak výkonnostně, i když třetí zápas nám nevyšel a dostali jsme nakládačku. Čtvrtý nebyl taky nic moc, ale to může potkat i euroligová družstva, že mají den blbec.

První dva domácí zápasy jste sice vyhráli hodně těsným rozdílem, ale vyhráli. Proč pak přišel výbuch v utkání číslo 3?

Ta představa, že jedno vítězství nás dělí od ukončení serie, nás pěkně svazovala. Nedokázali jsme se s tím poprat, nic nám nevycházelo, jako třeba v zápasech se Strakonicemi, Hradcem Králové nebo Karlovými Vary. Prostě ten den jsme si vymáchali ruce v kýblu sr...

Zaskočila vás Sparta něčím v domácích zápasech, které poměrně přesvědčivě ovládla?

Hrála agresivně, nebojácně, bojovala o každý míč, doskok a velmi dobře bránila jak osobní, tak zónovou obranou.

Vypadalo to, že Sparta má po vyrovnání série na 2:2 před rozhodujícím duelem na Folimance mentálně navrch. Je o to cennější, jakým způsobem váš tým klíčovou bitvu zvládl?

Oba týmy na tom byly stejně. Sparta musela potvrdit, že to nebyla náhoda a VŠ zase, že to byla náhoda a nebude se opakovat. Je pravda, že jsme měli domácí prostředí, ale to jsme si vybojovali dobrými výkony v základní i v nástavbové části soutěže. Holky do toho daly veškeré úsilí, bojovnost a herní jistotu a bylo znát, že se tohoto zápasu nebojí.

Prý jste se před zápasem číslo 5 ani tak nezaměřovali na basketbal, ale spíše jste se snažili hráčky uvolnit, aby přišly na jiné myšlenky...

Jo jo. Něco jsme s tím museli udělat, basket nás doslova štval. Psychicky jsme na tom nebyli zrovna na jedničku, pěkné jarní počasí lákalo zrovna k něčemu jinému, a tak jsme to zabalili a šli s holkama na Matějskou pouť a potom na společnou  večeři, kde si mohly dát co chtěly. Druhý den na tréninku jsme vše překopali - jak obranu, útok i postavení a pozice hráček - a hlavně jsme to chtěli všichni!!!!!!

Pojďme zhodnotit celou sezonu. Jaká byla z vašeho pohledu?

Byla to naše první sezona v Ženské basketbalové lize. Družstvo se postupně skládalo a začátek sezony nebyl nic moc. Pak jsme se herně zlepšili, výkonnost šla nahoru a bylo to znát – porazili jsme každé družstvo mimo silné trojky (USK, Frisco Brno, Trutnov). Celkem jsme vyhráli čtrnáct zápasů a do poslední chvíle jsme bojovali o osmičku, takže můžu říc: dobrý, i když né každý s tím bude souhlasit. Ale „hup na krávu a je z toho tele“, to nejde ani v životě, natož ve sportu.

Měly by VŠ Praha jít i nadále stejnou cestou jako letos, tedy dávat prioritně příležitost mladým talentovaným hráčkám?

VŠ určitě touto cestou půjde i nadále, není důvod, proč v ní nepokračovat, i když kritice se určitě nevyhne jako letos. Ale ukažte mi, kdo další má chuť do toho jít jak po stránce finanční, materiální atd. Na závěr bych chtěl poděkovat našemu klubovému vedení a našim fanouškům za podporu.